Dýchat či nedýchat, to je ta otázka…

Dýchat či nedýchat, to je ta otázka…

Inspirací k sepsání tohoto článku mi byla fotografie Polibek života (The Kiss of Life), která získala Pulitzerovu cenu v roce 1968 a diskuze na naší facebookové stránce, která se rozvinula právě pod touto fotografií, kterou jsme zveřejnili s komentářem, že dýchání z úst do úst k resuscitaci stále patří. Velmi často v diskuzi převládal názor, že dnes už se dýchat přece nemusí. To ovšem vždycky nemusí být tak úplně pravda.

Polibek života 1968

Na dýchání z úst do úst jako součást KPR je potřeba se podívat z několika úhlů. Je naprostá pravda, že pokud jsem svědkem náhlé zástavy u cizího dospělého člověka, tak mě NIKDO nemůže nutit do něj dýchat a je to naprosto v pořádku, protože první musím hledět hlavně na svou bezpečnost a tu v tomto případě ohrožuje to, že bych riskoval, že od něj něco chytím. V takové situaci budeme spoléhat na to, že dojezd sanitky bude snad tak rychlý, že to mozek zvládne ze zásob kyslíku, které v krevním oběhu zbyly.

Nácvik dýchání z úst do úst na figuríně.

Jsou tady ale ještě další případy. Tím prvním může být, že postiženou osobou není cizí člověk, ale někdo z rodiny. Tady obava o svou bezpečnost z důvodu infekce nejspíš nebude. Je tady ale problém číslo 2, který je nutné uvažovat a to je, že pokud laik dýchání z úst do úst neovládá, tak se tím může zbytečně zdržovat na úkor kvalitní masáže. Tohle má jediné řešení, kvalitní kurzy první pomoci s dostatečnou časovou dotací na nácvik i procvičení kompletní resuscitace. Bohužel na krátkých kurzech jaké si firmy a organizace často objednávají toto nelze a je v pořádku, když se k tomu lektor postaví tak, že směruje proškolené hlavně k masáži.

Na kratších kurzech se lektor soustředí především na masáž srdce.

Další možností, kdy budeme řešit zda dýchat či nedýchat jsou DĚTI. Tady je odpověď naprosto jednoznačná. Do dětí se prostě dýchat MUSÍ. Je to proto, že u dětí je příčina zástavy jiná než u dospělých. U dětí je většinou základní problém ten, že se nejprve zastaví dýchání a potom teprve oběh. Krev, kterou bychom potom resuscitací chtěli dostat k mozku pouze stlačováním, NENÍ OKYSLIČENÁ. Bez dýchání z úst do úst je taková resuscitace naprosto zbytečná.

Jsou případy, kdy je dýchaní z úst do úst nezbytné!

Bohužel i u dospělých se může stát, že se jim zastaví nejprve dýchání a pak teprve srdce a výsledek je pak zcela stejný. Typickým příkladem pro takovou situaci je například tonutí. PROTO JE NUTNÉ, ABY DÝCHÁNÍ Z ÚST DO ÚST VŽDY ZŮSTALO SOUČÁSTÍ KPR. Je už pak jen na nás, jak se v dané situaci rozhodneme a jak využijeme své zkušenosti, dovednosti a případně i pomůcky.

Lada Brožová

Sdílet:

Další články

Startují kroužky pro děti!

Od prvního pondělí a úterý v říjnu 3. a 4.10. začínáme učit kroužky pro děti. Jsou dva a jsou opět rozdělené podle věku. Hlásit se