První pomoc pro duši

První pomoc pro duši

První pomoc při akutních situacích, tragédiích a nečekaných kolapsech je pro nás na Červeném kříži denním chlebem. Je ale důležité, aby se nezapomínalo na to, že pokud ošetříme tělo, uzdravíme ho a vrátíme ho v nejlepším případě do původního stavu, zraněná může být i duše- traumatické zkušenosti se totiž na nás nepodepisují pouze fyzicky. Při nehodách, přepadeních, živelných katastrofách ale i při nečekaném zranění nebo záchvatu, naše psychika reaguje odlišně. Někteří lidé vnitřně „odcházejí z hlavy“, to znamená, že zamrznou a situaci kolem sebe nevnímají, někteří se přesunou „do hlavy“, to znamená, že reagují naprosto racionálně, ale odřezávají pocity strachu a paniky, které v sobě potlačí. Pouze minimální mizivé procento lidí je schopno prožít své emoce přímo v extrémní situaci. A v podstatě denně školíme lidi na první pomoc, stane se méně často situace, kdy musíte masírovat srdce než situace, kdy někdo potřebuje vyslechnout a podpořit. Proto si pozorně pročtěte v jakých případech jak reagovat.

Nehody a neštěstí: metoda 6P

Následující text bude vycházet z modelového případu nehody, ale jednotlivé kroky a jejich princip lze využít i v jiných situacích.

Pokud je zasažený člověk v šoku, je vhodné zpočátku provést opatření jako u první lékařské pomoci – dobře známá zásada ticho, teplo, tekutiny, tišení bolesti a transport. Teprve po zvládnutí prvotního šoku je možné pokračovat poskytováním první psychické pomoci.

První psychická pomoc je vystavěna tak, aby snížila počáteční negativní dopad náhlé události a podpořila krátkodobé i dlouhodobé vyrovnání se se změnami, které nastaly. Jejími základními principy jsou respekt ke druhému a poskytování kvalitních informací. Ptejte se sebe sama: kdyby byl dotyčný dítě, co by teď potřeboval? Zajistěte to, ale jednejte s ním jako s dospělým. Ponechte mu (a podporujte) jeho samostatnost a odpovědnost.

Promluv

To znamená v sobě najít odvahu postiženého oslovit. Na projevení lidskosti nemusí být člověk odborník. V první chvíli slušně a citlivě přihlížejte, pozorujte a nezasahujte. Když se rozhodnete jednat, jednoduše a s respektem se zeptejte. Otevřete diskusi o tom, jak byste mohli pomoci. Vstupte do kontaktu, jenom když bude kontakt vítán a nevnímán jako nepříjemný. Počítejte s odmítnutím nebo uhýbáním. Lidé, ke kterým přistupujete, možná chtějí mluvit s někým jiným (členem rodiny, nebo známým) – pomozte jim je kontaktovat. Na druhou stranu buďte připraveni odpovědět, když vás někdo osloví. Mluvte klidně, trpělivě, snažte se citlivě naladit. Slova vyslovujte jednoduše, pomalu a civilně.

Podepři

V první chvíli je dobré odvést postiženého z místa, posadit ho, podepřít vlastním tělem. Pokud je velmi neklidný, je vhodné s ním pracovat na uzemnění sebe sama a na hledání vlastního středu. Uzemnění provedete nejlépe tak, že se dotyčný posadí, pevně se opře nohama o zem, zády o podložku tak, aby cítil oporu. Hledání vlastního středu je dobré k tomu, aby člověk našel oporu sám v sobě. Může se k tomu ještě použít například dýchání do břicha; zklidňování dýchání klidným hlasem provázejte slovy: „nádech, výdech“.

Připomínej realitu

Zeptejte se na jméno nebo na to, zda člověk, kterému se snažíte pomoci, ví, co se stalo. Mluvte na něj: řekněte postiženému, kde se nachází, kdo mu pomáhá, co se stalo, co se bude dít dál apod. Přizpůsobte potřebné informace tak, aby byly stravitelné (odpovídaly věku, přesvědčení). Pokud něco nevíte, přiznejte to a pomozte informaci zjistit. Počítejte s emocemi, buďte s nimi.

Podpoř

Normalizujte pocity a chování člověka, kterému podáváte první psychickou pomoc. Jeho prožívání a projevy jsou v takových těžkých situacích normální. Když má potřebu mluvit, naslouchejte (to je dovednost, kterou často podceňujeme – myslíme si, že ji máme, ale v praxi vidím, že opak je pravdou), soustřeďte se na to, co se vám snaží sdělit a jak můžete být nápomocni, vyzdvihněte a oceňte to, co již doteď dokázal, jak situaci zvládal a zajistil si bezpečí.

Pečuj

Ptejte se, co dotyčný potřebuje. Nemusíte hned znát řešení, už jen to, že jste si našli čas a prostor, je důležité. Pomozte vytvořit a zajistit bezpečí, které je nevyhnutelným předpokladem zotavení a i dalšího rozhovoru o tom, co se děje. Někdy to může znamenat, že podáte deku, jindy že odvedete člověka, o kterého pečujete, na úplně jiné místo. Pomozte mu ochraňovat jeho věci anebo zajistit střechu nad hlavou. Podporujte naději.

Předej

Sebesilnější člověk má právo nezvládat úplně všechno (například pokud je sám situací zasažený nebo nemá sílu zasaženému pomoci). Nezapomínejte, že nemusíte vše zvládnout sami, a spolupracujte s ostatními na místě, zapojte je, pokud to jde. Nejde jenom o mluvení a rady, ale také o zajištění praktických věcí a pomoci, navázání na následnou péči. Nespěchejte s řešením (všichni máme často sklon podlehnout tlaku krizové situace), soustřeďte se na přítomnost, na nejmenší možný nejbližší krok směrem k řešení a úlevě. První pomoc je spíš o provázení člověka, kterému chcete být oporou, aby sám nalezl potenciál, který se v krizi schovává, než o dávání rad a spolehlivých receptů.

Na tomto místě se jedná jenom o principy první fáze, která následuje krátce po neštěstí, ale neméně důležitá je také střednědobá a dlouhodobá pomoc.

I malý problém může hodně bolet

Závažná vnitřní emoční zranění a utrpení nalézáme v praxi častěji na místech skrytých a ne tam, kde bychom je intuitivně čekali víc – po těžkých zraněních a onemocněních. Proto pokud se vám podaří narazit na člověka, u kterého podobné bolesti odhalíte je nejlepší mu doporučit návštěvu odborníka. 

Robert Kačeňák, psychiatr- https://psychologie.cz/psychicka-prvni-pomoc/

Jana Fajfrová

Sdílet:

Další články