Inspirací k sepsání tohoto článku mi byla fotografie Polibek života (The Kiss of Life), která získala Pulitzerovu cenu v roce 1968 a diskuze na naší facebookové stránce, která se rozvinula právě pod touto fotografií, kterou jsme zveřejnili s komentářem, že dýchání z úst do úst k resuscitaci stále patří. Velmi často v diskuzi převládal názor, že dnes už se dýchat přece nemusí. To ovšem vždycky nemusí být tak úplně pravda.
Na dýchání z úst do úst jako součást KPR je potřeba se podívat z několika úhlů. Je naprostá pravda, že pokud jsem svědkem náhlé zástavy u cizího dospělého člověka, tak mě NIKDO nemůže nutit do něj dýchat a je to naprosto v pořádku, protože první musím hledět hlavně na svou bezpečnost a tu v tomto případě ohrožuje to, že bych riskoval, že od něj něco chytím. V takové situaci budeme spoléhat na to, že dojezd sanitky bude snad tak rychlý, že to mozek zvládne ze zásob kyslíku, které v krevním oběhu zbyly.
Jsou tady ale ještě další případy. Tím prvním může být, že postiženou osobou není cizí člověk, ale někdo z rodiny. Tady obava o svou bezpečnost z důvodu infekce nejspíš nebude. Je tady ale problém číslo 2, který je nutné uvažovat a to je, že pokud laik dýchání z úst do úst neovládá, tak se tím může zbytečně zdržovat na úkor kvalitní masáže. Tohle má jediné řešení, kvalitní kurzy první pomoci s dostatečnou časovou dotací na nácvik i procvičení kompletní resuscitace. Bohužel na krátkých kurzech jaké si firmy a organizace často objednávají toto nelze a je v pořádku, když se k tomu lektor postaví tak, že směruje proškolené hlavně k masáži.
Další možností, kdy budeme řešit zda dýchat či nedýchat jsou DĚTI. Tady je odpověď naprosto jednoznačná. Do dětí se prostě dýchat MUSÍ. Je to proto, že u dětí je příčina zástavy jiná než u dospělých. U dětí je většinou základní problém ten, že se nejprve zastaví dýchání a potom teprve oběh. Krev, kterou bychom potom resuscitací chtěli dostat k mozku pouze stlačováním, NENÍ OKYSLIČENÁ. Bez dýchání z úst do úst je taková resuscitace naprosto zbytečná.
Bohužel i u dospělých se může stát, že se jim zastaví nejprve dýchání a pak teprve srdce a výsledek je pak zcela stejný. Typickým příkladem pro takovou situaci je například tonutí. PROTO JE NUTNÉ, ABY DÝCHÁNÍ Z ÚST DO ÚST VŽDY ZŮSTALO SOUČÁSTÍ KPR. Je už pak jen na nás, jak se v dané situaci rozhodneme a jak využijeme své zkušenosti, dovednosti a případně i pomůcky.
Lada Brožová